New city, new danger - 6. kapitola

30. července 2014 v 15:04 | *Andy* |  New city, new danger
Téma: The Vampire Diaries a Teen Wolf
Pár: Elena a Isaac, Allison a Scott, později se objeví i nové páry
Anotace: Elena se s rodiči a bratrem na čas přestěhují do městečka Beacon Hills, kde mají babičku. Rodiče Eleně řeknou, že je to kvůli babičce, která už je nemocná, ale lovci vlkodlaků si je tam pozvali, aby jim pomohli s vlkodlaky a smečkou Alf. Co se stane, když se Elena seznámí s Derekem a ostatními a zjistí nejen jejich tajemství, ale i její rodiny? Co když se po nějaké době objeví v Beacon Hills i její přátelé z Mystic Falls. Pomůžou Eleně a ostatním nebo budou pomáhat lovcům?

6. kapitola

Pohled Eleny
Isaac pořád něco říkal, a když jsem se ho na to zeptala, tak mi neodpověděl. Zdál se mi nějaký divný. Zajímalo by mě, co se s ním děje. Naprosto ignoruje mé otázky a ani se na mě nepodívá. V kapse mi zavibroval telefon. Rozhlédla jsem se kolem, jestli mě nikdo nevidí a vytáhla ho z kapsy. Na obrazovce mi blikalo jméno Allison. Otevřela jsem zprávu a přečetla si, co chce. Číslo mi dala hned ten první den ve škole, kdybych se náhodou ztratila nebo něco potřebovala.

Vím, že je to divná prosba, ale vezmi Isaaca za ruku- Allison

Přečetla jsem si to ještě jednou a pak se na ní otočila. Podívala se na mě s prosbou v očích. Svůj pohled jsem stočila k Isaacovi. Taky se na mě podíval, chvíli jsem váhala, ale potom ho za tu ruku vzala. Když jsem se ho dotkla, tak jsem cítila, jak se začal uvolňovat. Vůbec jsem netušila, že je tak napjatý. Podívala jsem se na mě a on se nervózně usmál.
"Děkuju." Řekl potichu a stisknul mi ruku.
"Sice nevím za co, ale nemáš zač." Řekla jsem. Vykroutila jsem svou ruku z té jeho a pak svůj pohled stočila zpátky k učiteli. Nevím, co se to děje, ani proč jsem Allison poslechla a vzala Isaaca za ruku. Právě jsem vzala za ruku vlkodlaka. Co se to se mnou děje?
Když zazvonilo, tak jsem se zvedla a utekla ze třídy. Musím být od nich co nejdál. Nebo spíš jenom od Isaaca, protože v jeho přítomnosti cítím něco, co bych cítit neměla. Cítím se u něj v bezpečí. Už dvakrát mě zachránil. Možná není tak zlí. Co to plácám? Je to vlkodlak. Ty jsou zlý, určitě zlí- musím si o nich něco najít. Hned jak přijdu domů, tak si o nich něco přečtu.
Odešla jsem do třídy, kde budu mít ekonomiku a budu psát. Moc to neumím, ale pětka by to být nemusela. Sedla jsem si do lavice, nikdo vedle mě neseděl. Naštěstí, nechci se s nikým bavit. No možná by bylo lepší, kdyby vedle mě teď někdo seděl, protože do třídy přišel Aidan a Ethan. Hned si mě všimli a šli si ke mně sednout. Každý z jedné strany.
"Ahoj, ještě nás nikdo nepředstavil, jsem Ethan a tohle je můj brácha Aidan." Řekl ten, co seděl napravo. Teda Ethan.
"To je moc hezký, ale mě to nějak nezajímá." Řekla jsem a raději se dívala před sebe. Nemohla jsem se na ně podívat. Už jenom z jejich přítomnosti mi naskakovala husí kůže.
"Nic jsme ti neudělali, krásko, takže nemusíš bejt hned tak hnusná." Usmál se na mě Aidan a dal mi ruku na stehno.
"Nic jste mi neudělali, jasně, to je fakt dobrej vtip." Smála jsem se mu do obličeje. Možná bych neměla bejt takováhle, když je to vlkodlak, ale já si nemohla pomoct. "Jo a tu ruku sem už nedávej." Shodila jsem jeho ruku z jeho stehna.
"Tak malá a už tak drzá."
"Zas tak malá nejsem a tu drzost? Tu už mám od narození, takže s tím už asi nic nenadělám."
"My s ní možná něco uděláme." Řekl a dal mi znovu svojí ruku na stehno, akorát teď tam byl jeden rozdíl, už neměl nehty, ale drápy. Zděšeně jsem se na něj podívala.
"Možná byste odsud měli radši vypadnout." Ozval se za mnou Isaac.
"Jo a jak nás donutíš?" Ozval se znovu Aidan. Ethan byl nějak ticho. Nevím proč, ale zdál se mi lepší než jeho bratr. Asi už mám fakt dost.
"Je nás víc." Vyskakoval si na něj Jackson. Co blbne? Copak on o tom neví.
"Jo, ale my jsme silnější."
"Nedělejte tu scény a prostě zmizte." Promluvil na ně Isaac.
"To nepůjde, nám se tady líbí, jsme tady šťastný, je tu dobře vidět na tabuli."
"Fajn, tak si tu seďte, když se vám tu tak líbí, ale my jdeme." Isaac mě vzal za ruku a táhnul mě pryč.
"Ta tu zůstane." Aidan mě chytil za druhou ruku a nechtěl mě pustit.
"Ani náhodou." Zavrčel Scott. On vážně zavrčel.
"Jestli chceš dělat problémy, tak by to mohlo skončit pro všechny špatně, ale nejhůř by na tom byla asi Elena." Měl vážný výraz a já dostala strach.
"Já to tu vydržím, vždyť jde jenom o jednu hodinu." Řekla jsem rozklepaným hlasem. Měla jsem vážně strach.
"Eleno," hlesnul Isaac. "Můžu s tebou aspoň mluvit?"
"Ani náhodou." Vyjel na něj Aidan.
"Já se vrátím, chci vědět co chce." Řekla jsem. Po chvíli váhání mě pustili. Šli jsme spolu na chodbu, kde byl docela klid.
"Nenechám tě u nich sedět."
"To nezáleží na tobě a já můžu sedět, s kým budu chtít. Je to jako bych seděla s váma, taky mám strach."
"S rozdílem, že mi na tebe nevytahujeme drápy a nechceme tě zabít."
"Nic mi neudělají, když tak začnu křičet a uteču k tobě, i když nevím, jestli u tebe budu ve větším bezpečí." Řekla jsem to, co jsem si myslela.
"U mě si vždycky v bezpečí a vždycky budeš." Vzal mě za ruku a propletl naše prsty. Už jsem necítila takový strach a ani jsem se tolik neklepala. Je to divný, ale začínám mu trochu věřit.
"Musím jít." Rozpletla jsem naše prsty a odešla do třídy. Sedla jsem si vedle Aidana a dívala se před sebe.
"Možná bys chtěla radši sedět vedle svého přítele, ale my si s tebou chceme promluvit." Řekl Ethan a usmál se na mě. To je snad poprvé, co promluvil.
"Já nemám přítele."
"Já myslel, že si s Isaacem." Řekl Ethan. Je vážně lepší než jeho bratr.
"Víte co vy dva? Já si to rozmyslela, nechci sedět s tebou," ukázala jsem na Aidana, "ale s tvým bratrem."
"To ani náhodou." Protestoval Aidan.
"Ale ano, je mnohem lepší, buď budu sedět s ním, nebo ani s jedním."
"Fajn." Aidan se nafouknul, ale vyměnil se s ním.
"Proč sis myslel, že jsem s Isaacem?" Nechápavě jsem se na Ethana dívala.
"Nikdy takhle nikoho nechránil a nebyl k nikomu takhle hodný. Počkej, něco ti prozradím, ale nechci, aby to ostatní slyšeli. Všichni poslouchají náš rozhovor."
"To jako dokážou?" Zeptala jsem se se zděšením.
"Ty toho o nás moc nevíš co?" Smál se mému výrazu.
"Vlastně ne, dozvěděla jsem se o tom v tom lese, jak jste se tam chtěli rvát, jinak jsem o tom nevěděla." Přiznala jsem se mu.
"Aha. Máš nějaký starý papír?" Zeptal se mě. Vzala jsem do ruky tašku a a podala mu papír. Něco začal psát. Chtěla jsem si to přečíst, ale on to před všema skrýval, aby si to nikdo nemohl přečíst. Když zazvonilo, tak na to nereagoval a psal dál.
"Takže dneska si napíšeme ten slíbený test, takže všichni dejte věci z lavic a začneme. Ethan ten papírek přeložil a schoval ho s učením do lavice. Já taky všechno dala do lavice a čekala na test. "Tak se do toho dejte." Řekl učitel. Jako první jsem se podepsala a pak jsem začala číst otázky. Vyplnila jsem skoro všechno, nevěděla jsem jenom dvě otázky z deseti, což je docela dobrý. Ethan ode mě všechny moje odpovědi opsal a já mu to dovolila. No co, chce mi říct nějaké tajemství, tak na něj musím bejt hodná. Oba jsme šli odnést testy a on pak vytáhnul ten papírek a zase do něj něco začal psát, asi až po dvou minutách mi ho dal.
"Přečti si ho až v soukromí, někam ho schovej, ať to nikdo nevidí." Pošeptal mi do ucha.
"Dobře." Schovala jsem si ten dopis do kapsy a dělala, jako by nic. Dál už jsem si Ethana nevšímala a on mě taky ne. Otočila jsem se na Isaaca a ostatní a viděla je, jak se na nás dívají.
"Co si jí tam napsal?" Zeptal se Aidan.
"Jak jsme Isaacovi minule říkali, že je škoda, že náš rozhovor neslyší, tak jsem jí napsal pár variant, co s ní můžeme dělat." Řekl Ethan a mrknul na bráchu.
"To si jí to nemohl říct nahlas?" Divil se.
"Ne, takhle si to mže číst pořád dokola, kdybych jí to jenom řekl, tak by to ztratilo to kouzlo."
"Já jsem pořád tady," měřila jsem si je naštvaným pohledem.
"My na tebe nezapomněli, krásko." Mrknul na mě Aidan.
"Kdyby ses nechoval jako vůl, tak by ses mi možná i líbil, ale takhle ne." Mile jsem se na něj usmála. Viděla jsem, jak natáhnul ruku k mému stehnu a byli na něm drápy.
"Brácha nech jí bejt, je tu moc lidí." Klidnil ho Ethan a já mu za to byla vděčná. Je to divné, před hodinou a něco jsem se před nima klepala ve sklepě a teď jsem Ethanovi vděčná. Určitě za to může ten nedostatek spánku, jinak si to vysvětlit neumím. Určitě je to jenom nedostatkem spánku, to bude ono.
Po půlhodině konečně zazvonilo, tak jsem se sebrala a i s věcma jsem utekla ze třídy. Slyšela jsem, že nějaký kluk jménem James učí sebeobranu, chodí prý do čtvrťáku. Chtěla jsem ho najít a zeptat se, jestli k němu můžu začít chodit, protože se chci naučit bránit. Našla jsem si na internetu i fotku. Je to blonďák a má hnědé oči. Našla jsem ho po chvíli.
"Ahoj, ty jsi James Smith?" Zeptala jsem se ho s nadějí v hlase.
"Jsem, co potřebuješ?" Hodil na mě nádherný úsměv.
"Slyšela jsem, že učíš sebeobranu, tak jsem se chtěla zeptat, jestli můžu dneska přijít a zapsat se."
"Jasně, co třeba dneska v půl třetí? To bych měl stíhat, teda doufám."
"Fajn, tak v půl třetí a díky." Řekla jsem a byla na odchodu.
"Jméno mi neprozradíš, krásko?" Zavolal na mě skoro přes celou chodbu.
"Možná dneska." Zavolala jsem nazpátek a pak už jsem běžela do své třídy. Všichni už tam byli a jediné místo, které zbylo, bylo vedle Isaaca. Fajn, další hodina vedle vlkodlaka, fakt skvělé. Sedla jsem si vedle něj a akorát zazvonilo. Dneska mám do půl druhé, takže půjdu po škole hned domů a pak rovnou za Jamesem. Možná bych si ještě mohla stihnout přečíst ten dopis. Jo, takže dojdu se domů převléknout, přečtu dopis a pojedu za Jamesem. To bych za hodinu mohla stihnout. Vezmu si prostě auto. No jo, ale to bych musela mluvit s rodičema.
"Můžu tě dneska doprovodit domů?" Zeptal se mě Isaac, když už uběhla půlka hodiny a já s ním nepromluvila ani jedno slovo. Ani jsem nevěděla, co bych mu na to měla odpovědět. Přece se nenechám od vlkodlaka vzít domů. I když, možná by to bylo bezpečnější. Co to plácám. Vždyť je to vlkodlak. Má zlatý oči, drápy, zuby a je zlej.
"Já nevím." Odpověděla jsem mu jednoduše.
"Budu mít klid, když budu vědět, že jsi v pohodě, prosím."
"Dobře." Řekla jsem nakonec a pak už jsme byli ticho.
Zbytek školy ubíhal rychle, takže mě překvapilo, když zazvonilo na poslední hodinu. Sebrala jsem se a šla jsem do jídelny. Všude bylo obsazeno a jediný volný stůl byl ten, u kterého jsem seděla včera. Podívala jsem se a hledala jiné volné místo. Bylo tu ještě jedno, ale to bylo vedle Jeremyho a k němu se mu taky dneska nechtělo.
"Pojď ke mně." Zařval na mě Aidan.
"K tobě? Ani náhodou, to radši budu jíst na zemi." Zavolala jsem přes celou místnost. Některý lidi se začali smát. Snažili se to zamaskovat, ale moc jim to nešlo.
"Ségra, tady je volno." Zavolal na mě Jeremy.
"To je dobrý, nějak mě přešla chuť k jídlu." Chtěla jsem to odnést, ale Isaac mi zastoupil cestu.
"Pojď k nám." Vzal mi tác z ruky a nesl ho k jejich stolu.
"Já vážně nemám hlad." Řekla jsem a šla pro svoje jídlo.
"Jak tě máme chránit, když s náma nevydržíš ani u jednoho stolu?" Zeptal se Scott.
"Třeba od vás chránit nechci." Odsekla jsem mu.
"Tak se aspoň najez." Řekla Allison.
"Nemám hlad." Odsekla jsem jako malé dítě. No pravda byla taková, že jsem měla hroznej hlas, ale nechtěla jsem s nima jíst u jednoho stolu. Možná počkám, až všichni odejdou.
"To tě máme krmit jako malí dítě?" Zeptal se Scott.
"To by sis zkusil jenom jednou."
"Nestačí, že tě budeme hlídat, teď tě budeme muset i krmit." Odfrknul si Allisonin přítel. Jak s takovým volem může vydržet?
"Neblbni a najez se, celej den si nic nesnědla." Pošeptal mi do ucha Isaac.
"Já u tohohle stolu jíst nebudu a ještě s váma. To tak." Vstala jsem, ale Isaac mě za ruku stáhnul zpátky.
"Co jsme udělali tak hrozného, že tu s náma nechceš být?" Zeptala se Lydie.
"Ať ti to řeknou ostatní, oni jsou určitě v obraze."
"Přestaň se chovat jako rozmazlený děcko." Vyjel na mě Scott.
"Když se ti nelíbí, jak se chovám, tak mě nech odejít a nebudeš se na mě muset koukat."
"Tak si jdi." Naštvaně se na mě koukal. Vstala jsem a odcházela pryč. "Zapomněla sis tu tác." Zařval na mě ještě.
"Klidně ho odnes, já to jíst nebudu." Řekla jsem a dál jsem šla. Opustila jsem jídelnu a šla jsem domů.
***
Kapitola je delší než ty ostatní a je to tím, že se mi pořád zdála krátká, pak jsem se do toho nějak vžila a zapomněla jsem na počet slov :D
No snad budete spokojení a bude se vám to líbit, dala jsem si s tím hodně práce, tak snad to oceníte a budete komentovat, děkuju :o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka New city, new danger?

Ano
Ne

Komentáře

1 teenwolf-vlcimlade teenwolf-vlcimlade | E-mail | 30. července 2014 v 15:13 | Reagovat

Ahoj psala jsi jestli nechci spřátelit blog jo klidně mě je to jedno. Díky

2 *Andy* *Andy* | Web | 30. července 2014 v 15:20 | Reagovat

[1]:Ahoj, už jsem si tě dala do oblíbených :-)

3 teenwolf-vlcimlade teenwolf-vlcimlade | E-mail | 30. července 2014 v 15:23 | Reagovat

Okk i já si tě dám

4 Katherine Katherine | Web | 30. července 2014 v 15:53 | Reagovat

Krásna kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama