New city, new danger - 7. kapitola

31. července 2014 v 15:17 | *Andy* |  New city, new danger
Téma: The Vampire Diaries a Teen Wolf
Pár: Elena a Isaac, Allison a Scott, později se objeví i nové páry
Anotace: Elena se s rodiči a bratrem na čas přestěhují do městečka Beacon Hills, kde mají babičku. Rodiče Eleně řeknou, že je to kvůli babičce, která už je nemocná, ale lovci vlkodlaků si je tam pozvali, aby jim pomohli s vlkodlaky a smečkou Alf. Co se stane, když se Elena seznámí s Derekem a ostatními a zjistí nejen jejich tajemství, ale i její rodiny? Co když se po nějaké době objeví v Beacon Hills i její přátelé z Mystic Falls. Pomůžou Eleně a ostatním nebo budou pomáhat lovcům?

7. kapitola

Pohled Isaaca
"Co si o sobě myslí, že jí budu chránit, když se chová takhle?" Prskal Scott, když Elena odešla.
"Možná kdyby ses k ní choval jinak, tak by se takhle nechovala." Řekl jsem naštvaně.
"Co tím chceš jako říct?"
"Od prvního dne se k ní chováš jako k přítěži, chováš se k ní hrozně, v tom by mi dala za pravdu i Allison, ale ta to nehlas neřekne. Možná by ses nad sebou měl trochu zamyslet ty." Naštvaně jsem vstal od stolu a vzal svůj i Elenin tác a šel ho odnést.
"Je tu pár dní a ty už se chováš takhle, trochu nad sebou začni uvažovat." Zařval na mě Scott.
"Radši drž hubu nebo přes ní dostaneš." Naštvaně jsem se na něj podval a pak odešel pryč.
"Takhle se Isaac nikdy nechoval, kéž by se takhle pohádal s kamarády kvůli mně a ne kvůli takový blbce, kterou zná dva dny." Stěžovala si za mnou Nina. Ať jdou všichni do háje. Šel jsem cestou, která vede k Eleně domů, protože jsem jí chtěl najít. Potkal jsem j po pár minutách.
"Měli jsme jít spolu domů." Usmál jsem se na ní, když jsem s ní srovnal krok.
"Nevěděla jsem, jestli to po tom výstupu v jídelně ještě platí." Přiznala se.
"Já tě vlastně i chápu. Scott se chová hrozně a já mu to taky řekl. Chová se k tobě hrozně už od prvního dne, co tě potkal."
"Třeba je to ve mně a ne v něm." Řekla smutně.
"Je to v něm, věř mi, všichni s tebou vychází kromě něj. Chová se k tobě děsně, i já to viděl, všichni to vidí, ale nikdo mu to neřekne do očí. Prostě je posedlej a musí na tobě hledat něco špatného. Nemůže vidět to dobré a štve ho, že ty jsi pro mě to, co pro něj Allison. On se díky ní dokáže ovládat a já díky tobě taky." Řekl jsem a vzal jí za ruku.
"Jak to myslíš?"
"To jak si mě vzala o té hodině za ruku, tak mi pomohlo se uklidnit. Dvojčata měli ohledně tebe kecy a já se přestal ovládat a díky tobě se mi nakonec podařilo zklidnit se a uvažovat normálně. Ovládla jsem se a to všechno kvůli tobě."
"Aha," usmála se, zřejmě nevěděla, co jiného na to říct.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Pod podmínkou, že já se potom můžu na něco zeptat tebe."
"Fajn, proč si při obědě nešla k Jeremymu?"
"Protože mě zradil, stejně jako zbytek rodiny. Lhali mi o tom, že existují vlkodlaci a oni je loví, včera jsem se to náhodou dozvěděla a od té doby jsem s nima nemluvila. Prostě mě zklamali." Vysvětlila mi to.
"To je mi líto." Řekl jsem a myslel to upřímně.
"To mě taky, teď si na řadě ty. Mluvil si o tom, že to být vlkodlakem, bylo to nejlepší, co se ti stalo, že už si silný a nebojíš se, proč sis myslel, že si slabí a potřebuješ se chránit, copak tě nechránili rodiče?" Zeptala se mě a já nevěděl, co j odpovědět. Tohle bylo těžké téma. Nerad jsem na to vzpomínal.
"Nemáš jinou otázku?" Zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"Já ti taky odpověděla."
"Fajn, moje máma umřela, když mi bylo deset. Jeli jsme nakupovat věci do školy a vrazil do nás opilej řidič. Máma umřela na sále a já to přežil. Měl jsem vážná zranění, ale přežil jsem to. Trpěl jsem její ztrátou stejně jako otec. Táta z toho vinil mě, vždycky když jsem měl blbou známku nebo jsem třeba nerad rozbil skleničku, tak mě trestal. Vždycky mě na několik hodin zavřel do mrazáku a říkal mi, že za všechno můžu jenom já. Měl jsem z něj vždycky hroznej strach a neměl sílu se mu ubránit, měl jsem z něho strach. Jednoho dne mě našel Derek a kousnu mě. Stal se ze mě vlkodlak a já byl šťastnej, měl jsem chuť žít, nebál jsem se otce. Cítil jsem se silnej. Jednou jsme seděli u stolu a mě vycházela čtyrka z chemie. Když se to dozvěděl, tak po mě hodil skleničku a střep mi málem vletěl do oka. Rána se začala hojit, tak jsem utekl. On mě šel hledat a zavraždila ho Kanima, tou byl Jackson, ale on za to nemohl. Byl ovládaný, už ani nevím kým, měl tich lidí nějak hodně. Po té nehodě jsem bydlel u Dereka, ten mě pak vykopnul, tak teď bydlím u Scotta. Proto toho nelituju." Dokončil jsem svoje vyprávění.
"Tak to tě chápu, už vím, proč si chtěl být vlkodlakem, ale to neznamená, že ti hned začnu věřit." Smutně se na mě podívala, ale svou ruku z mé pořád nevykroutila.
"Já vím, musím si tvou důvěru získat a věř mi, že já se o to pokusím a taky uspěju." Akorát jsme došli k jejímu domu.
"Musím jít, mám ještě něco domluvené za půl hodiny, tak se zatím měj."
"Jasně, ahoj." Zavolal jsem na ni, takže budu muset počkat půl hodiny a pak jí budu sledovat, co budu mezi tím dělat?
Pohled Eleny
Když jsem přišla domů, tak jsem šla rovnou do pokoje. Přemýšlela jsem o Isaacovi. Nevím, jak bych se chovala já, kdyby mi tohle dělal vlastní otec. Vždyť on ho zavíral do mrazáku. To je děsný. Jak se s tím dokázala vyrovnávat? Vždyť to pro něj muselo být hrozný. Já ho ještě nutila, aby mi o tom řekl. Už vím, proč měl tak prosebný on, když nechtěl odpovídat. Kdybych to věděla, tak bych to po něm nechtěla vědět. V pokojíčku jsem se převlékla do legín a tílka. Když jsem přehazovala tříštvrťáky přes židli, tak na mě vypadnul ten lísteček od Ethana. Mám si ho přečíst nebo ne? Vždyť říkal, že je tam napsáno, co se mnou mají v plánu. Chci to vědět nebo radši ne? Co se to se mnou děje? Proč vůbec uvažuju o tom, že bych si to četla. Vždyť je to od člověka, který se mě pokusil zabít. Taky tě chránil před Aidanem. Ozval se můj otravný hlásek. To je taky pravda. Vzala jsem ten papír a otevřela ho. Na to, že je to kluk, tak měl docela čitelné písmo. Nemohla jsem uvěřit tomu, co tam psal.

Jak jsem mluvil o tom Isaacovi, tak tě hlídal celou noc. Proto je tak unavanej a nemá skoro žádnou sílu. Byl u tebe celou noc a spal ani ne dvě hodiny a to ještě u tebe. Záleží mu na tobě a já se mu ani nedivím. Kdybych byl na jeho místě, tak bych se choval úplně stejně. Taky bych tě takhle chránil, ale u mě je to složitý. Já nemůžu, nemůžu v tom bráchu nechat samotnýho a nemůžu opustit smečku alf. Když je jeden alfa, tak je to jednoduchý, když se beta rozhodne odejít, tak mu alfa nemůže bránit, ale ve smečce alf je to jiné. Nemůžeš jí opustit, protože tě jinak ostatní zabijou. Já bych ti nikdy neublížil, ale oni mě to nutí udělat. Vím, že mi ostatní z vaší party nevěří, ale chtěl bych, aby tomu tak bylo. Pomůžu vám, budu alfy svádět z cesty, ale zřejmě mi to moc dlouho vycházet nebude. Je jenom na tobě, jestli mi budeš věřit nebo ne, ale byl bych rád, kdybys mi věřila. Nejsem jako ostatní alfy, už mě to nebaví, chtěl bych být normální a mít normální vztah, ale to už mít nemůžu. Až bude pravej čas a vy budete ve skutečném nebezpečí, tak ti slibuju, že se postavím na vaší stranu a klidně se nechám i zabít, ale ten čas ještě nenastal. Nikomu o tomhle dopise neříkej, hned jak si ho přečteš, tak ho znič. Nesmí se o tom nikdo dozvědět.

Přečetla jsem si ten dopis ještě jednou a přemýšlela, jestli mu můžu věřit. Co když je to jenom past a on mě bude chtít zabít? Mám mu věřit nebo ne? Chtěla bych se na něj někoho zeptat, ale nesmím o tom nikomu říct. Došla jsem dolůpro zapalovač a ten dopis spálila, ještě by se o tom dozvěděli rodiče nebo by to mohli najít ostatní. Podívala jsem se na hodiny. Sakra, za čtvrt hodiny tam mám bejt. Obula jsem si boty a běžela do města
"Ahoj, můžu ti pomoct?" Zeptal se mě nějaký kluk, když jsem tam doběhla. Ten kluk byl krásnej, podobal s Damonovi. Měl modré oči a černé vlasy. Jenom jeho chování bylo jiné. Byl tak stejnej jako Damon a při tom tak rozdílnej.
"Ahoj, hledám Jamese."
"A já si myslel, že hledáš mě. James tu není, měla si s ním rande?" Zeptal se s úsměvem.
"To ne, měl mě naučit se bránit, ale to je jedno, přijdu někdy jindy." Řekla jsem a byla na odchodu.
"Já to za něj klidně vezmu, teda jestli tito nevadí." Mrknul na mě a já se usmála.
"Nevadí."
"Jsem Daniel, jak se jmenuješ ty?"
"Jsem Elena."
"Dobře, tak můžeme začít. Sundej si boty a sejdeme se na žíněnce." Mrknul a pak zmizel. Sundala jsem si boty a šla za ním. Stoupla jsem si na žíněnku a hodina začala.
***
Tak snad se vám to bude líbit a moc vás prosím o komentáře, abych věděla, jestli má cenu pokračovat nebo ne, děkuji :o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka New city, new danger?

Ano
Ne

Komentáře

1 Pay Pay | Web | 31. července 2014 v 15:19 | Reagovat

jůůů ty ses rozjela, já nemám vůbec čas teď číst a to ještě teď budu týden jen tabletu a ani to možná ne :D jedu na odpočinek k mácháči :) takže snad potom budu mít čas a stihnu to dočíst, než budou zase další kapitoly :D

2 Nila Nila | Web | 31. července 2014 v 16:50 | Reagovat

Ahoj,beru tě do Affs :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama